Stíhací eso luftwaffe

Samotný Norbert Hannig skromně připouští, že byl frontovým letcem neboli operačním pilotem, který během druhé světové války nedělal nic zvláštního. Byl jen, jak sám říká, jedním z mnoha řadových pilotů, kteří bojovali za svou vlast a ne za Führera. Ale jeho válečná kariéra je fascinujícím a vysoce informativním čtením zejména o tažení proti Sovětskému svazu. Patřil ke střední generaci stíhacích pilotů luftwaffe a počátkem roku 1943 začal operačně létat v 54. stíhací skupině na východní frontě (Leningrad). Nejprve to bylo s Messerschmittem Bf 109 a pak se přeškolil na Focke-Wulf 190. Sloužil také ve speciální operační jednotce JV 44, které velel Adolf Galland. Po roce bojového nasazení na východní frontě se vrátil do Německa jako letecký instruktor. Brzy ho přeložili zase do Ruska a v roce 1945 se stal velitelem letky. V závěrečných fázích války létal také s prvním proudovým letounem na světě, Me-262. Válku skončil se 42 sestřely z více než 200 misí. Během posledních chaotických měsíců války zajali Norberta Spojenci.